1. čtení
2 Sam 7,1-5.8b-12.14.16
1Když se usadil král David ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, 2pravil král proroku Nátanovi: "Podívej se, já bydlím v domě z cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten." 3Nátan odpověděl králi: "Jdi a splň všechny záměry, které máš v srdci, vždyť Hospodin je s tebou!" 4Ale v oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k Nátanovi: 5"Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? 8Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, 9a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal, vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednám ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. 10Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, 11v dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. 12Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých útrob, a upevním jeho království. 14Já mu budu otcem a on mi bude synem. 16Tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy."
Nátanovo zaslíbení Davidovi patří mezi nejdůležitější starozákonní texty o Mesiáši. Král David po dokončení výstavby svého domu v Jeruzalémě chce postavit chrám jako privilegované místo Božího přebývání. Nátan však oznamuje překvapivé zaslíbení. Zatímco David "chce obdařit Hospodina" (důstojným příbytkem), Hospodin to byl, kdo v minulosti obdarovával Davida (vyvolil ho, pomáhal mu - v. 8.9), a v budoucnosti ho bude nadále obdarovávat (v. 10-16). David chce "pro Hospodina důstojné místo", a zatímco Hospodin připraví Davidovi "dům" (zajistí trvání jeho rodu), Hospodin připraví Davidovi (a celému lidu) místo, kde bude přebývat v pokoji. To se naplnilo příchodem Davidova potomka, Ježíše.
Nátanovo slovo ukazuje, že Hospodin je Bohem pro člověka a s člověkem. Tento Bůh je totiž "rád" přítomný v dějinách po boku člověka: "...byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal. Vzbudím po tobě potomstvo a upevním jeho království" (v. 9.12). Příchodem zaslíbeného potomka (v. 12) se tato Boží blízkost stane ještě hmatatelnější (v. 14.16).
Mezizpěv
Žl 88
Odpověď: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech,
po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: "Navěky je založena milost."
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným,
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec,
můj Bůh a skála mé spásy.
Navěky mu zachovám svou milost,
má smlouva s ním platit nepřestane.
2. čtení
Řím 16,25-27
Bratři! 25Bůh vás může utvrdit, (abyste žili) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. 26Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale dnes je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly. 27A proto Bohu, který jediný je moudrý, buď skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.
Uvedený úryvek je hymnickým chvalozpěvem, který zakončuje list Římanům. V těchto verších se znovu vrací pojmy a témata z úvodní části (1,1-5): evangelium o Ježíši Kristu předpovězené v prorockých Písmech, hlásané všem národům a přijaté poslušností víry. Toto evangelium o Ježíši Kristu je trvalým a živým nástrojem Boží moci ke spáse (Ř 1,16) a k posílení ve všech životních situacích (v. 25). Toto evangelium je zároveň spasitelným tajemstvím, jež obsahuje neprobadatelné bohatství (Ef 3,8-10!). Pouze víra otevírá cestu k jeho stále novému poznání, které pak vede k obdivu a chvále (v. 27; Ř 11,34-36).
Zpěv před evangeliem
Aleluja. Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova. Aleluja.
Evangelium
Lk 1,26-38
26Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. 28Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" 29Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. 30Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. 31Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, 33bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." 34Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." 35Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. 36I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. 37Vždyť u Boha není nic nemožného." 38Maria řekla: "Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
Tímto textem se chce potvrdit, že Ježíš je opravdu onen přislíbený Mesiáš, potomek Davidův. Středem perikopy jsou přitom slova o Ježíšově početí z Ducha svatého. Jak dojde k tomuto mimořádnému početí? Duch svatý (stvořitelský Duch - Gn 1,2) zastíní Marii svou přítomností a mocí, a proto dítě bude Synem Božím. Podobně jako byl Adam "od Boha", tak je od Boha i Ježíš - On je tedy novým stvořením! Mariino "ať se mi stane" vyjadřuje největší pasivitu a zároveň aktivní připravenost: Maria poskytla prostor Bohu, aby On vykonal svůj div.
Společné rysy bibl. čtení
Všechno se už soustřeďuje na Ježíšovo vtělení (nacházíme se v bezprostřední blízkosti Vánoc). První čtení je slavným zaslíbením Mesiáše-Krále, který přinese pokoj a blahobyt. Toto zaslíbení se stává skutečností díky vtělení (evangelium). To je to tajemství, které bylo skryté po dlouhá staletí (2. čtení).
K úvaze
Možná nás překvapí, že II. vatikánský koncil znovu vyjádřil přesvědčení, že církev má v úctě Boží slovo stejně jako samotné eucharistické Tělo Kristovo. To je docela závratné, ne? Boží slovo není menší než eucharistie. Síla Božího slova není o nic menší než síla Eucharistie. Proč? Z jednoduchého důvodu: v obou případech je přítomný "Kristus", v obou případech se "Slovo stává tělem": tělem v eucharistií, tělem ve slově. "Ubohé" lidské slovo (a slova v Bibli jsou "ubohá a slabá", pokud nejsou oživená Duchem) se stává Slovem: Slovo se vtěluje, podobně jako se Boží Syn vtělil v lůně Panny Marie, a to zrovna tak mocí Ducha. I my se můžeme stát "matkami" Krista: kdykoli se otevíráme Duchu, kdykoli dovolujeme tomuto Duchu, aby v nás "vtělil" Krista. Jen otevřeností vůči Duchu můžeme zakoušet ten stálý nový zázrak vtělení: slovo bible se v našem nitru, v našem lůně stává mocným Slovem.
Bůh se neštítí "snížit" se k nám, podobně jako se neostýchal "snížit" se k Marii z Nazareta. Tentýž Bůh (a ne jiný Bůh, je to tentýž Bůh, který není o nic slabší než tehdy!) se k nám sklání a oslovuje nás. Natolik se ponižuje, že jako žebrák "klepe" a čeká u dveří našeho srdce, až mu konečně otevřeme: klepe a volá nás svým slovem. Čeká, až otevřeme, až poslechneme jeho slovo a dovolíme, aby se jeho Slovo stalo znovu Tělem: v nás! A podobně jako nazaretská panna můžeme i my vidět tento zázrak ve svých životech, zázrak zrození Božího Syna v našem nitru.
Svatý Bernard výstižně vyjádřil tuto skutečnost v jednom kázání o andělském zvěstování, kde oslovuje Pannu Marii takto: "Dej spěšně odpověď, Panno! Odpověz rychle andělovi, a skrze anděla i odpověz Pánu. Odpověz slovo a přijmi Slovo. Prones své a počni božské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi do sebe Slovo věčné. Proč se zdráháš? Proč se chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Hle, ten, po němž touží všechny národy, klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvé meškání přešel, a ty bys musela s bolestí hledat toho, kterého tvá duše miluje? Vstaň, běž a otevři.Vstaň vírou, otevři vyznáním." Maria se nezdráhala, otevřela a přijala slovo - a počala Slovo. A toto Slovo proměnilo celý její život - a stejně tak může proměnit i život náš.
Co zbývá? Nenechávejme Krista, aby čekal venku: chopme se jeho slova v Bibli a vyslovme své "Amen" - Ať se mi stane. Je to ono "Amen", který vyslovujeme při přijímání Slova vtěleného v eucharistii, "Amen", které bychom měli vy-slovit při přijímání Slova vy-sloveného ve slově Bible.
Amen - dávám se ti, Pane, k dispozici, otevírám ti své srdce, své nitro s různými bolestmi a otázkami. Ať tvé slovo sestoupí do mého nitra, do mých tužeb a záměrů, do mých pocitů, do mých vztahů. Amen - ať se mi stane.
K reflexi
1. Hospodin nebyl blízko pouze Davidovi - díky Kristu se stal blízkým každému z nás. Kde ve svém životě vidíš stopy Boží blízkosti?
2. Všechny "události" evangelia jsou tajemstvím - skrytým od věků, ale především "mocí Boží ke spáse" (to je prvotní význam biblického "mystérion"). Obojí platí i o tajemství vtělení, kdy Bůh přijímá na sebe lidský život …
3. Zázrak "vtělení" se stal skrze prosté "ať se stane" ("Amen"). Kéž tě Mariino "ať se stane" v těchto dnech doprovází - a zůstává na tvém srdci a rtech.