Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
31. neděle v mezidobí C
Texty a úvahy
Petr Borský
04.11.2007 10:05:21
VSTUPNÍ ANTIFONA
Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento úryvek je výjimečný: nikde jinde ve SZ není vyjádřena tak silně a zřetelně myšlenka o Božím milosrdenství ke všem lidem, přesněji o Boží všemohoucnosti projevené milosrdenstvím. Tuto myšlenku nádherně vyjádřila liturgie takto: ”Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a odpouštíš” (vstupní modlitba 26. neděle v mezidobí).

Mdr 11,22 – 12,2
Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.
Jak by něco mohlo trvat, kdybys nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.
Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

ŽALM 145
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi,
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Každý den tě budu velebit
a chválit tvé jméno po všechny věky.

Milosrdný a milostivý je Hospodin,
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem
a soucit má se všemi svými tvory.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království,
ať mluví o tvé síle.

Věrný je Hospodin ve všech svých slibech
a svatý ve všech svých činech.
Hospodin podpírá všechny, kdo klesají,
a pozvedá všechny sklíčené.


2. ČTENÍ
Soluňané očekávali příchod Páně příliš brzo a to vedlo k určitým nepokojům a zmatkům: myšlenka na příchod Páně však nemá vést k zahálce (3,6-12) nebo k panice (2,1-2), ale k životu plně prožitému pro Pána. Pavel proto nasměrovává pozornost k ”obyčejným záležitostem” prožívaným neobyčejným způsobem, totiž v moci Boží, ve víře a v činné lásce (1,11). Takový styl života je nejlepší přípravou na slavný Kristův advent a je důstojnou oslavou jeho jména (1,12), neboli vyzařováním jeho slávy: Kristova sláva se v životě věřících zviditelňuje již teď, aby se ”v ten den” ukázala naplno.

2 Sol 1,11 – 2,2
(Bratři a sestry!) Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.
Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.


Zpěv před evangeliem
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život. Aleluja.


EVANGELIUM
Základní rysy dnešního vyprávění se objevují už v perikopě o celníku Levim (Lk 5,27-32). Podobnost je velmi zřetelná a oba příběhy, právě na začátku a na konci Ježíšova veřejného působení, udávají základní tón Ježíšova poslání: on přišel hledat a zachránit to, co zahynulo. Především pátý a šestý verš obsahují slova typická pro Lukášovu teologii o ”mesiánské době spásy”, slova objevující se už v ”evangeliu o Ježíšově dětství” (vánoční evangelia): ”spěch” (1,39; 2,16), ”dnes” (2,11; 4,21; jeho ekvivalent je slovo ”nyní” v Pavlově teologii), ”musím” (2,49), ”zůstat” (1,59), ”radost” (1,14; 2,10).

Lk 19,1-10
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet.
Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: ”Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.” On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: ”Vešel jako host k hříšníkovi!”
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: ”Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!”
Ježíš mu řekl: ”Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.”

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je potřeba věřit v poslední kapku dobra, která je v lidském srdci, a sdílet Boží optimismus vzhledem k nám. Jeho mlčení, čekání a trpělivost, to je náš čas, neustále nabízená příležitost, abychom se obrátili a změnili postoj. Obrácení znamená uvidět skutečnost ve správném světle a s nadhledem. Znamená pak cosi opustit, vrátit se a jít správnou cestou. Takové rozhodnutí může zpočátku přinést značné obtíže a bývá nepříjemné, nejtěžší pak je vzdát se vlastního sobectví. Věřme, že to dokážeme, vždyť na uprázdněné místo přichází Kristus, aby s námi zůstával.

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Advent
„Připravme cestu Pánu, vyrovnejme mu stezky.“