1. čtení
Dan 7,13-14

¹³Díval jsem se v nočním vidění, a hle - v nebeských oblacích přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. ¹⁴Byla mu dána moc, sláva a království, aby mu sloužily všechny národy, kmeny i jazyky. Jeho panství je panství věčné, a to nepřestane, jeho království nebude konce.

V sedmé kapitole pojednává Daniel nejprve o čtyřech šelmách a vzápětí o Synu člověka. Čtyři šelmy představují čtyři říše, které budou postupně přemoženy. Vítězství bude náležet právě tajemné postavě Syna člověka, v němž až křesťanská tradice (opírající se zřejmě o Ježíšovo sebeztotožnění s touto postavou) vidí Mesiáše.

Mezizpěv
Žl 92

Odpověď: Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.

Dal světu základ, že nezakolísá.
Pevný je trůn tvůj od pradávna, jsi od věčnosti.

Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, 
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.

2. čtení
Zj 1,5-8

⁵Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás obmyl od našich hříchů svou krví ⁶a udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. ⁷Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. ⁸Já jsem alfa a omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Kniha Zjevení, navazující především na starozákonní knihy Daniel a Ezechiel, je jediným apokalyptickým spisem Nového zákona. Perikopa je z úvodu k celé knize a objasňuje mimo jiné, kým je „svědek hodný víry“ – Ježíš Kristus, který jako nadpozemský, věčný vládce převyšuje všechny lidské panovníky.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

Evangelium
Jan 18,33b-37

³³Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ ³⁴Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ ³⁵Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ ³⁶Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ ³⁷Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

Pašije, tj. popis umučení a smrti Ježíše Krista, mají u každého evangelisty poněkud odlišný ráz a perspektivu. Zvlášť výrazně v tomto směru vybočuje Janovo vyprávění, které je laděno ve stylu intronizace (uvedení na trůn) Ježíše Krista. Svědčí o tom korunování trním, jež v ostatních evangeliích vůbec nenacházíme, ale i zdůraznění ukřižování Ježíše mezi dvěma lotry (symbolizující usednutí na trůn!). Není divu, že v samotném středu logické stavby celého vyprávění stojí rozhovor mezi Pilátem a Ježíšem a otázka: „Ty jsi židovský král?“

K hlubšímu porozumění textu

33 Pilát, který má ve své kompetenci důležitější procesy, musí vyslýchat Ježíše. Jeho otázka „jsi židovský král?“ prozrazuje obžalobu židů: ti Ježíšovi vytýkali, že si osoboval titul Mesiáše (ve smyslu národního osvoboditele z linie Davidovy), a tak zároveň vyzýval k politické vzpouře.

34-35 Římský místodržitel se distancuje od žaloby židovských předáků („jsem já snad žid?“). Lid zde neoznačuje celý židovský národ, vždyť Ježíše neodevzdali Pilátovi všichni židé! Spíš se jedná o jeho zástupce z rady starších (tj. ze synédria). Velekněží jsou zmiňováni ve vyprávění o procesu Ježíšově několikrát. To není náhoda – v Janově evangeliu jsou zodpovědni za Ježíšovo zatčení a jeho vydání.

36 Ježíšova řeč je podána, tak jako jinde u Jana, ve formě negativně-pozitivní. I to, že se určuje „ráz“ něčeho (království) podle původu („odkud“ – 3,6.31; 8,23) je typické pro Janovo evangelium. Ježíšovo království není „nebeskou veličinou“ jako Boží království (3,3.5), ale spíš Ježíšovou královskou důstojností, která se ukazuje ve světě skrze jeho sebe-zjevení. A pojem svět zde nemá negativní nádech (na rozdíl od jiných pasáží u Jana) – spíš vyzdvihuje životní prostor pozemský, odlišený od transcendentního prostoru Božího (jak správně poznamenává sv. Augustýn: „Ježíš neříká: ´Toto království není zde´, nýbrž: ´není odtud´“). To je potvrzeno následujícími slovy. Ježíš objasňuje římskému místodržiteli, že neusiluje o žádnou vzpouru uskutečnitelnou lidskými zbraněmi – jinak by jeho služebníci nedopustili jeho zatčení! Římský místodržitel je tak postupně konfrontován se skutečností, kterou nechápe, ale jen tuší – a má z ní strach (19,9).

37 Protože Ježíš stále hovoří o království, Pilát se ptá: „Jsi tedy král?“. Tak dává Ježíšovi příležitost blíže popsat své království. Odpověď „ty to říkáš“ je bezesporu přitakáním: ano, je tomu tak. Nicméně Kristus je králem v jiném smyslu, než jak to chápe Pilát: On je svědkem, který má zjevit životodárnou pravdu (o Bohu, o jeho díle spásy). Tento svědek vyslovuje to, co viděl a slyšel u Otce (3,32; 8,26). Veškeré jeho působení je svědectvím o Bohu, který se s láskou sklání k světu a chce pro člověka plnost života. A nyní Ježíš vyzývá Piláta, aby uposlechl jeho hlasu, pokud chce „být od Boha“ („z pravdy“): má se rozhodnout, zda patřit k židům, kteří odmítají Ježíšovo slovo, anebo k těm, kteří patří do Kristova ovčince a slyší hlas pravého pastýře (10,3.16.27).

K úvaze

Že by Ježíš byl skutečně králem?

Tváří v tvář nemoci a vlastní bezmocnosti – je Ježíš králem?, ptáme se nejistě.
Tváří v tvář zprávám o „nezastavitelné“ moci zla, o atentátech a vraždách – je Ježíš schopný něco udělat?
Tváří v tvář vlastní životní krizi, když se hroutí dosavadní jistoty a nevíme, kudy dál – je Ježíš pánem situace?
Tváří v tvář úzkostnému hledání ekonomického zabezpečení pro sebe a pro své nejbližší – je Ježíš budoucností?
Tváří v tvář svým selháním – je Ježíš mocnější?

Dřív nebo později býváme konfrontováni s takovými otázkami. Odpověď není samozřejmá… Ježíš totiž není tím „supermanem“, kterého vídáváme v různých filmech (a který se rázně vypořádá se zlými lidmi). On opravdu není „rambo“, ba ani „kouzelník“, který mávnutím proutku změní nepříjemnou situaci. Toto jsme už asi mohli za svůj život poznat. Ale možná nám chybí jiná zkušenost, daleko důležitější – že Ježíš je opravdu mocným pánem, navzdory různým nepříznivým událostem. V jakém smyslu? V tom smyslu, že jemu se nic nevymyká z rukou, že on zůstává „nad tím“ – a má moc „z toho“ vytáhnout.

Kdykoli se budeme nacházet v situaci, že budeme tonout a klesat v bahnitých vodách, volejme k němu. Možná nezažijeme, že by se naše zadlužená firma nerozpadla, ale zažijeme něco důležitějšího – že náš život stojí na Kristu – a ne na těch „jistotách“, jak si ve své krátkozrakosti myslíme. Možná zažijeme, jak Ježíš nás ubezpečí, že život v plnosti je před jeho tváří. A možná vytušíme, že náš život nespočívá v tom, že budeme zdraví a finančně zabezpečení – ale že známe Otce a že náš život patří jemu. Toto poznání Otce je tím největším kapitálem…

K aplikaci

1. Daniel líčí velkolepý obraz… který si můžeš vychutnat nejlépe tehdy, když si jej představíš.
2. V tomto úryvku najdi všechny výrazy, které se vztahují k Ježíšově královské moci.
3. Velký mistr duchovních cvičení, sv. Ignác z Loyoly, radí, abychom se vžili do evangelních událostí – abychom poslouchali (jako kdybychom byli skutečně přítomní!), co zaznívá, vžívali se do reakcí těch, kteří vystupují. Nechceš si vyhradit čas a stát se očitým svědkem Ježíšova procesu?