1. Čtení
Sk 5,27-32.40-41

Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka." 
Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

Při výslechu Petr s ostatními opakuje to, co řekl již dříve (v. 29; srov. Sk 4,19): "Více je třeba poslouchat Boha než lidi." Formou klasického vyznání víry v Ukřižovaného a Vzkříšeného pak ukazuje, že Bůh již promluvil dostatečně jasně: 1. skrze události (vzkřísil Ježíše a povýšil ho jako "vůdce a spasitele", v. 30n), 2. skrze Ducha, dárce jistoty víry a síly slova (v. 32). Výraz "Bůh našich otců" opět naznačuje zasazení víry v Krista do kontextu SZ a Petrovu vnitřní sounáležitost s vírou těch, kteří jej odmítají.

Mezizpěv
Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b 

Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.

Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.

Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. čtení
Zj 5,11-14 

Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! " 
A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.

Úryvek je součástí tzv. nebeské liturgie, která se koná poté, co Beránek vzal zapečetěný svitek (Zj 4,8). Převzetí svitku vyjevuje výjimečnou důstojnost Beránka: on je hoden úcty, která náleží jen Bohu (viz 1 Kron 29,11-12). Jen Beránek může rozlomit pečetě, a tím přivést dějiny k jejich dovršení. Jak neoslavovat jako Boha tohoto Krista, který naplňuje dějiny spásy? Nebo lépe, On sám je tím naplněním, protože On je Bůh - Spasitel. Proto jemu se vzdává chvála na zemi i na nebi. Starci zastupují celý Boží lid, zatímco ony “čtyři bytosti” personifikují jednak Boží působení vůči celému světu (proto “čtyři”, jako jsou čtyři světové strany - Zj 6,1.3.5.7), jednak oslavení Boha.

Evangelium
Jan 21,1-19

Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
  To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě!"

- 21. kapitola rekapituluje celé Janovo evangelium, a to z ekleziální perspektivy: Ježíšovo společenství s učedníky, role Petrova a ”onoho učedníka”

- V. 1 udává základní tón celé pasáže: jádrem je Ježíšovo zjevení, ne zázračný rybolov. Zjevení probíhá na břehu Tiberiadského jezera, zmiňované jen při zázraku rozmnožení chlebů (Jan 6 – v obou případech se Ježíš stará o obyčejnou potřebu svých učedníků, v obou případech dává nadbytečné a překypující množství – tím ukazuje, že on je opravdu dobrým pastýřem, stará se o své ovce. V obou případech ”přirozená rovina” je můstkem k rovině nadpřirozené)

- Opět se zjevil - jedná se o nové zjevení, jiné než předchozí: tentokrát se Pán nenechá poznat ”hned a přímo”, ale prostřednictvím zázraku. Navíc je nápadné, že učedníci ho nemohou hned poznat, ačkoli ho předtím viděli vzkříšeného. Pán se opravdu zjevil nově.

- V. 3 by mohl vyvolat dojem, že učedníci se jednoduše vrátili ke svému původnímu povolání a ”nevědí nic” o Ježíšově vzkříšení a jeho poslání hlásat evangelium – není tomu tak (viz verš 14 – třetí Ježíšovo zjevení), ”rybolov” poskytuje jen rámec

- Detailní vyprávění o záměru učedníků jít na rybolov má vyvolat ”napětí, očekávání”: jak to dopadne?

- V. 4: Ježíš se objevuje ”brzo ráno” podobně jako při zjevení Marii Magdalské, učedníci však nevěděli, že to je on (stejná formulace se používá v 20,14: ani Magdaléna nevěděla, že to je on). Začíná nový den, den setkání: kontrast noc-den má zjevně symbolický význam, protože noc neboli temnoty v Janově evangeliu evokují nepřítomnost světla - Ježíše. Ježíš se ujímá iniciativy, přichází k učedníkům právě tam, kde se nachází, do jejich ”všední” práce. Otázkou ”odhaluje” jejich nedostatek a potřebu, aby pak následně ”ukázal cestu”, jak z toho.

- V. 5: Ježíš navazuje kontakt s učedníky a používá něžné, důvěrné oslovení ”dítky” (jen v 1 Jan 2,13.18; 3,17). Ježíš je však rozpoznán teprve po rybolovu, čili s určitým odstupem podobně jako emauzští učedníci. Pán položí otázku (v řečtině je zřejmé, že se očekává záporná odpověď) stejně jako při rozhovoru s učedníky z Emauz (”co se stalo?”) nebo při jiném zjevení v Lk (máte něco k jídlu? Lk 24,41)

- Hodit síť na pravou stranu může mít symbolický význam – pravá strana je ”příhodná”. Rybolov je ”velmi úspěšný”: učedníci nemohli vytáhnout síť kvůli množství, 153 velkých ryb (v. 11).

- V. 7: místo výkřiku ze strachu (Lk 5,8-10) nebo úžasu “onen učedník” zvolá “Pán je to” (podobně jako Tomáš: Pán můj). Tak jako u prázdného hrobu, i zde je “onen učedník” vyzdvihován – rozpoznává (Jan 20,8). Ale i Petr je vykreslen kladně: jakmile slyší (řecký “akousas” obsahuje nejen časovou, ale i příčinnou souvislost, tj. jakmile a protože slyšel), že je to Pán, skočí do vody (200 loket je asi 90 metrů), aby se k němu dostal dřív než ostatní. Petr je odlišen od ostatních: ti přijedou na lodi a tahají síť. Zdá se, že vypravěč naznačuje, že Petr má na mysli “to lepší”. Také poznámka, že se opásal (tak podle řečtiny) pláštěm, umožňuje plavat co nejrychleji. A konečně tento výklad (zdůraznění Petrova postoje k Ježíši ve srovnání s ostatními) je potvrzen i Ježíšovou otázkou (v. 15): Miluješ mě více než tito? Dalo by se ještě dodat, že úkon “opásat se” je v protikladu k 21,18 (…jiný tě přepáše a povede, kam nechceš): Petr se může nyní opásat sám (tj. má svoji svobodu, sám se ujímá aktivity), avšak později nebude mít tuto svobodu a někdo jiný ho opáše (vnucená pasivita)

- V. 9 – ohniště, příslušné řecké slovo se vyskytuje jen v 18,18, když Petr se ohříval u ohně a zapřel Pána. A teď, rovněž u ohně, Petr má vyznat svoji oddanost Pánu, a tak “smazat” zapření (verše 15-19)

- V. 11 Petr jde k lodi a vytáhne síť: jedná jako vůdce skupiny učedníků, tím se už teď naznačuje pověření prvenstvím. Není jasné, proč se používá právě číslo 153 (všechny pokusy o vysvětlení ztroskotaly). Je však jasné, že toto číslo symbolizuje “univerzalitu” církve: to je potvrzeno “ekleziální perspektivou” celé 21. kapitoly, navíc obraz stáda – pastýře v 21,15-17 navazuje na 10,16, kde poslání je rovněž spojeno s jednotou církve. K tomu je třeba vzít v potaz také evangelium jako celek, které obsahuje jasnou myšlenkou univerzality, viz např. 11,52.

- Velký rybolov ukazuje, že jen v Ježíšově slově mohou učedníci přinášet ovoce, tj. získat další učedníky (Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic – Jan 15,5, viz také Jan 15,7). Tím se také ukazuje “synergie” (spolu-působení, spolu-práce) Krista s člověkem.

- V. 13: v centru pozornosti stojí jen Ježíš: kráčí, bere rybu a chléb, dává učedníkům. Není řeč o žádném rozhovoru, ani o tom, že učedníci jedli. Jasně se tak staví Ježíš do středu dění. Ježíšova gesta jsou podobná úkonům při rozmnožení chlebů (Jan 6,11, chybí však sloveso “požehnal”). Tak se vyjadřuje, že Ježíšovo společenství s učedníky pokračuje i po velikonocích (14,18 - Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám), způsobem podobným a zároveň novým

- Toto darování je ještě víc zdůrazněno “zázračným rybolovem” (je také Ježíšovým darem, vždyť je na Ježíšovo slovo!). Ježíšovy dary pocházejí z plnosti jeho moci a lásky: avšak nejdůležitější není chléb nebo ryba, ale společenství s ním. A v této perspektivě se stále znovu zjevuje svým učedníkům.

- V. 15: Trojí otázka připomíná trojí Petrovo zapření: trojím vyznáním Petr má “smazat” trojí zapření. Hlavní důraz leží však na poveření, které vyžaduje jedinou podmínku: lásku ke Kristu (ne lásku k ovcím!). Navazuje se tu na řeč o dobrém pastýři (Jan 10,1-18). Je tu nejen společné téma, ale i společné důrazy: ovce nepatří Petrovi, ale Ježíšovi, dobrý pastýř klade život za ovce a Petr zrovna tak položí život, i když ne za ovce, a konečně hlavním tématem obou pasáží je láska. Sv. Augustýn řekl: Pokud mě miluješ, nepovažuj sám sebe za pastýře, ale pas mé ovce jakožto moje a ne svoje. V nich hledej mou slávu a ne svou, moje dobro a ne svoje, můj prospěch a ne svůj.

- Ježíš nepoužívá oslovení Petr (Kéfas), ale Šimon (původní rodné jméno): tím je tento rozhovor osobnější. Jaký smysl má otázka: Více než tito? Na základě čeho může Petr srovnat? Klíčem k pochopení může být Lk 7,40-43 (41 "Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. 42 Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?" 43 Šimon mu odpověděl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." ). Petr, který zapřel Ježíše, je větším dlužníkem než ostatní učedníci. Ježíš mu však odpustil (odpuštění je symbolizované společným stolováním, které naznačuje přátelství). A toto odpuštění má vyvolat lásku úměrnou přijatému milosrdenství.

- První dvě otázky obsahují sloveso agapan (spíš božská láska), Petr neodpovídá, že miluje Pána, ale že ho má rád (ve všech třech odpovědích se používá sloveso filein – spíš přátelství, lidská náklonnost). Petr ztratil předchozí sebejistotu a vysoké mínění o svém vztahu k Pánu (…svůj život za tebe položím).

- Pas mé ovce znamená především vést ovce na pastviny, chránit od nebezpečí. Velmi konkrétní a názorná Ježíšova péče o učedníky (péče projevená skrze rybolov a následné dávání ryb a chleba) je pro Petra vzorem, jak se starat o ovce: i on se má starat zcela konkrétně (takový “postup” odpovídá Ježíšově pedagogice: i při poslední večeři poskytl “názorný příklad” - umyl nohy)