1. čtení
Am 6,1a.4-7

¹Toto praví všemohoucí Pán: „Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! ⁴Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. ⁵Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. ⁶Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí. ⁷Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!“

Bohatství může vést k zatvrzelosti srdce, k zanedbávání chudých, k netečnosti vůči následkům bezstarostného a bezbožného života. Toto vše se ukazuje na prosperujícím severním království, které (přes varování proroka) skončí v ruinách: Asyřané jej zničí kolem r. 722.

Mezizpěv
Žl 145

Odpověď: Duše má, chval Hospodina!
Nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky,
zjednává právo utlačeným
dává chléb lačným.
Hospodin vysvobozuje vězně.

Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené,
Hospodin miluje spravedlivé.
Hospodin chrání přistěhovalce.

Hospodin podporuje sirotka a vdovu,
ale mate cestu bezbožníků.
Hospodin bude vládnout na věky,
tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. čtení
1 Tim 6,11-16

¹¹Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. ¹²Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. ¹³Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: ¹⁴Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. ¹⁵Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. ¹⁶On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc!

V tzv. pastorálních epištolách (v listech Timotejovi a Titovi) se zračí starost o uchování pravé nauky. Kromě toho se klade důraz na morální bezúhonnost pastýře.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.

Evangelium
Lk 16,19-31

Ježíš řekl farizeům: ¹⁹„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. ²⁰U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, ²¹a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. ²²Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. ²³V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. ²⁴A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.' ²⁵Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. ²⁶A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.' ²⁷Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. ²⁸Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.' ²⁹Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' ³⁰On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.' ³¹Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“

Bylo by svůdné redukovat toto podobenství jen na výzvu k milosrdenství a soucitu vůči chudým. Tato myšlenka jistě je obsažena v našem příběhu, ale není tím hlavním a stěžejním poselstvím. Ten je vyjádřen v samotném závěru – „ať poslouchají Mojžíše a proroky“. Závěr nějakého textu totiž často obsahuje „klíč k pochopení“, a tak je tomu i v tomto případě.

K hlubšímu porozumění textu

Lazar a boháč jsou dvě protikladné postavy. Obě žijí „ve dvou rozdílných světech“, jak zde na zemi, tak na onom světě. Nikdy nemluví spolu, vždycky jsou od sebe oddělené: nejprve branou, pak nepřekonatelnou propastí. Avšak jsou především oddělené neschopností vyjít jeden druhému vstříc: nejprve boháč může, ale nechce jít k Lazarovi. A pak následkem toho je na onom světě propast, kterou nemohou překonat ani boháč, ani Lazar, a to ani kdyby chtěli. Takže jedním z přítomných témat je „překonání prahu svého domu“, překonání prahu svého společenského postavení. Boháč nebyl schopný překročit práh svého domu, a tak vznikla propast už v tomto životě, propast, která zůstala natrvalo a stala se nepřekonatelnou. Tento člověk však udělal mnohem zásadnější chybu: uvězněn ve svém blahobytu a pohodlí nepřekročil své lidské záměry a tužby, neměl odvahu překročit své „lidské“ plány a přijmout plány Boží vyjádřené v „zákonu a prorocích“.
Lazar je funkční postavou, nikdy nemluví a nejedná: je zcela statickou a pasivní postavou. Nekoná nic dobrého, aby si zasloužil být v blízkosti Abraháma: na něm se ukazuje Boží štědrost, která dává zdarma. Pomocí této funkční postavy je možné rozpoznat i slepotu a tvrdost boháčova srdce, které nedokáže dávat. Boháč je skutečnou postavou: jedná, vstupuje do rozhovoru s Abrahámem.
Na konci se pozornost přesouvá na bratry onoho boháče. Je to tedy podobenství především pro bohaté (podle závěru často poznáváme úmysl autora), pro ty, kdo zanedbávají chudé a zakládají si na „původu od Abraháma“. Původ od Abraháma však nepřináší automaticky po smrti spásu. Ke spáse je nutné poslouchat Písmo. Téma poslouchání je totiž vrcholem celého příběhu, jeho klíčem k porozumění. Na-slouchání podobenství odkazuje na po-slouchání Písma. Jenom to? Ne, text ukazuje také na důležitost poslouchání Slova: následky neposlechnutí by byly fatální. Naslouchat a poslouchat Boží slovo (tj. nejen slyšet, ale i uvést v čin) je cestou ke spáse, jak výslovně říká Abrahám na konci podobenství. Neuvádí se odpověď a reakce těch 5 bratrů: podobenství tak zůstává s otevřeným koncem a čtenář (či posluchač) má nyní odpovědět.
Bylo by tedy zavádějící redukovat toto podobenství jen na výzvu k milosrdenství a soucitu vůči chudým. Tato myšlenka jistě je obsažena v našem příběhu, ale není tím hlavním a stěžejním poselstvím. Ten je vyjádřen v samotném závěru – „ať poslouchají Mojžíše a proroky“. Závěr totiž často obsahuje „klíč k pochopení“ určitého příběhu nebo podobenství, a tak je tomu i v tomto případě. A že není hlavní myšlenkou milosrdenství, nýbrž naslouchání Božímu slovu, můžeme potvrdit i tím, že Abrahám ukazuje jako cestu ke spáse pro těch 5 bratrů právě naslouchání Božímu slovu, a ne milosrdenství. A koneckonců Abrahám nikde nevytýká onomu boháčovi nedostatek slitování. „Milosrdenství“ je jistě obsaženo v tomto příběhu, ale jen jako vedlejší myšlenka: nejdůležitější je naslouchat Božímu slovu, které samozřejmě obsahuje i výzvy k lásce vůči chudým.
V analyzovaném úryvku jsou propletena některá témata z předešlých úryvků v kap. 15 a 16: využívání majetku, vztah k bližnímu, rozumné a prozíravé využívání prostředků k dosažení cíle („vstoupit do příbytku“ neboli být přijatý, zachránit vlastní život). Tato témata jsou převzata ve světle nového tématu, naslouchání Písmu. Téma naslouchání Mojžíšovi a prorokům předjímá vyprávění o setkání Vzkříšeného s emauzskými učedníky.

Společné rysy prvního čtení a evangelia

Důrazné napomenutí bohatým.

K úvaze

Proč překročit práh svého domu? Onen boháč měl vše, co potřeboval k dobrému životu: mohl se skvěle oblékat, skvěle se bavil při společných „večírcích“, měl zkrátka všechno. Jen jedno mu chybělo: „odvaha“ překročit práh. Překročit práh svého domu, aby viděl Lazara. Ale nejenom to: neměl odvahu překročit práh svých plánů, plánů se svým životem. Nedosáhl snad úspěšného a pohodlného života? Nač zpochybnit, zda to není málo, nač se ptát, zda nejsou ještě skvělejší možnosti pro jeho život? Jeho sen „pohodlného“ a zabezpečeného života byl naplněn, ale Boží sen s jeho životem naplněn nebyl. Bůh měl pro něj daleko skvělejší záměry, ale ten boháč neměl odvahu se konfrontovat s těmito „božskými plány“. A přitom mohl tyto plány poznat, protože nebyly skryté, ale na dosah ruky: v knihách „zákona a proroků“. Plány jiné a asi méně lákavé než jeho příliš lidské tužby, ale zato plány „s budoucností“. A protože nepřekročil práh svých představ a plánů, nemohl pak překročit práh propasti, která jej po smrti dělila od místa pravé a skutečné hostiny. Ten člověk zůstal uvězněn ve svém vlastním světě, který se točil kolem jeho vlastního „já“: moje pohodlí, moje plány, můj život. Nepřekročil sám sebe, a proto nebyl schopen se setkat s bližním, ale ani s Bohem.
Ten boháč je pro nás velkým mementem: neuzavřít se do vězení svého domu, do vězení svých plánů. Nenechat se uspat stereotypem zajištěného a fungujícího života, zaběhlého systému: Bůh má daleko lepší plány s naším životem. Jsou to plány, které překračují naše plány tak, jako nebesa převyšují zemi. Nemusíme se stát mystiky, abychom mohli poznat tyto Boží a vskutku božské plány. Stačí otevřít jeho slovo, slovo Písma. Otevřít Bibli: tak banální věc, která může změnit náš často banální život ve velkolepé dobrodružství.
Boží slovo není nebezpečné, vždyť nechce zničit náš život - a pokud něco zničí, tak jen slepé cesty, které odvádějí od života. Nemusíme se bát pohledu Božího, ale spíš svého. Největším nepřítelem tvého života není Bůh, ale ty sám: nemusíš se bát Boha, ale sebe sama, svých „lidských, příliš lidských plánů“.

K reflexi

1. Pokus se aktualizovat tento text, učinit jej srozumitelným našim současníkům: proto nahrazuj jednotlivé pojmy či obrazy (např. lože ze slonoviny) jinými, nám bližšími. Nepromlouvá takový úryvek silněji?

2. I když je tento list adresován vedoucímu společenství, liturgický text promlouvá ke každému: přečti si jej pomalu s vědomím, že jsou to slova určená právě tobě!

3. Máš skutečně odvahu opouštět své plány, konfrontovat je s Božím slovem? Dovoluješ Božímu slovu, aby k tobě „promlouvalo v plné síle“ a vyvádělo tě z tvých vězení?