1. čtení
Sk 10,34a.37-43

³⁴Petr se ujal slova a promluvil: ³⁷"Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: ³⁸Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. ³⁹A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. ⁴⁰Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ⁴¹ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. ⁴²On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. ⁴³O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

Úryvek je součástí Petrovy řeči v domě římského setníka Kornélia, prvního obráceného pohana. Obsahem tohoto kázání je všechno, co Ježíš konal a učil. Hlavní důraz se klade na to, že Ježíš je vzkříšený a živý. On je tak skutečně živý, že apoštolové s ním mohli jíst a pít! A Zmrtvýchvstalý není jenom vítězem nad smrtí, je také soudcem živých i mrtvých (v. 42). Označení "soudce" označuje plnost moci, kterou Kristus obdržel pro dílo spásy. Jako soudce může vynést i rozsudek života nad těmi, kteří jsou nevinní díky jeho krvi (Zj 5,9).

Mezizpěv
Žl 117

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý,
jeho milosrdenství trvá na věky.
Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá na věky."

Hospodinova pravice mocně zasáhla,
Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech.

Kámen, který stavitelé zavrhli,
stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo,
je to podivuhodné v našich očích.

2. čtení
Kol 3,1-4

Bratři!
¹Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. ²Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. ³Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. ⁴Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy ukážete ve slávě.

Autor listu hlásá přímo neslýchanou myšlenku: nejenže Kristus byl vzkříšen, dokonce i my jsme byli vzkříšeni spolu s ním! Vždyť "křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých" (Kol 2,12). Jestliže jsme dostali nový život, pak "nemůžeme jinak", než usilovat o jeho plné dovršení. Proto máme hledat to, co pochází shůry: život s Kristem ve slávě (v. 4). Na to máme být zaměřeni, a ne na to, co je na zemi, tj. na pozemský život podle starého člověka ovládaného sobeckými a hříšnými sklony (Kol 4,5n.).

Nebo: 1 Kor 5,6b-8

Bratři!
⁶Nevíte, že kousek kvasu prokvasí celé těsto? ⁷Odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždyť náš velikonoční beránek - Kristus je už obětován. ⁸Proto slavme svátky ne se starým kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je s poctivostí a životem podle pravdy.

Podle židovského zvyku se v každém domě před Velikonocemi hledal a odstraňoval sebemenší kus kvasu, symbolizující narušenost a starý život (Ex 12,15). Velikonoční chléb měl být nekvašený.

I mikroskopické množství kvasu může narušit celou komunitu věřících. V případě korintské obce bylo tím kvasem krvesmilství (1 Kor 5,1-5), které bylo klidně tolerované. Křesťané jsou sice "novým stvořením", ale jsou stále v nebezpečí nákazy viry a mikroby od "starého člověka". Jen velikonočním očištěním je možné slavit pravé Velikonoce: tak jako ve starém řádu byl beránek obklopen nekvašenými chleby, tak v řádu novém má být Kristus obklopen "očištěnými" křesťany. Velikonoce jsou dnem nového začátku.

Sekvence

Velikonoční oběti,
vzdejme své chvály, křesťané.
Beránek spasil ovce:
Kristus Pán nevinný
s hříšníky smířil Otce.
Střetly se v divném souboji
život a smrt. Je po boji.
Ten, který zemřel, z mrtvých vstal,
aby nám věčně kraloval.
Pojď a pověz nám Maria,
co jsi na cestě viděla.
Hrob, z něhož Kristus slavně vstal,
aby se v Otci radoval.
Anděly jako svědky stát,
na zemi roušku, bílý šat.
Už je Kristus, má naděje,
před vámi do Galileje.
Víme, že Kristus z hrobu vstal,
vpravdě byl vzkříšen světa král.
Vítězný, korunovaný,
smiluj se, Kriste, nad námi.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

Evangelium
Jan 20,1-9

¹Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. ²Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili." ³Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. ⁴Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. ⁵Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. ⁶Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. ⁷Rouška však, který byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. ⁸Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první, viděl a uvěřil. ⁹Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

Po objevení odvaleného hrobního kamene Marie Magdalská sděluje učedníkům jen negativní výpověď: Pán není v hrobě (v. 2). Marie nemá ještě žádné poselství o Ježíšově vzkříšení, protože je dosud ve tmě (v. 1). Petr a milovaný učedník posléze sami nacházejí pruhy plátna a roušku složenou zvlášť (v. 5-7). To naznačuje, že nikdo neukradl Ježíšovo tělo, protože "kdyby jej někdo vzal, nepřidělal by si starost, aby sundal roušku a složil ji zvlášť" (sv. Jan Zlatoústý). Zanechané pruhy plátna, které obmotávaly Kristovo tělo (Jan 19,40), vyjadřují, že Kristus byl osvobozen od pout smrti (Ž 18,5nn.20; Ž 116,3-6). "Hrob nebyl ani prázdný, ani plný. Stal se poselstvím" (Duplatier). Proto milovaný učedník uviděl a uvěřil, že Ježíš přemohl smrt.

Při večerní mši se může číst následující evangelium: Lk 24,13-35

¹³Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. ¹⁴Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. ¹⁵Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. ¹⁶Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, takže ho nepoznali. ¹⁷Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní. ¹⁸Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: "Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." ¹⁹Zeptal se jich: "A co se stalo?" Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, ²⁰naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. ²¹My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. ²²Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, ²³nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. ²⁴Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli." ²⁵A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! ²⁶Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" ²⁷Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.

²⁸Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. ²⁹Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. ³⁰Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. ³¹Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. ³²Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?" ³³Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. ³⁴Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." ³⁵Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Cesta emauzských učedníků může být rozdělena do čtyř etap. V první etapě (v. 13-18) učedníci hovoří spolu o velikonočních událostech a jsou "celí smutní". Je to výrazný obraz krize víry. V druhé fázi (v. 19-24) je velikonoční poselství hlásáno člověkem skoro "nevěřícím" či v krizi. V třetí etapě "poutník" uvádí do hloubky Písem, a tím do hlubšího vhledu do Kristova tajemství. Po "exegezi" neznámého člověka se mysl učedníků začíná upokojovat, není to však ještě víra. Konečně emauzští poutníci prožijí osobní společenství s Kristem při "lámání chleba" (tj. slavení eucharistie). A právě tehdy, když Krista konečně poznají, on jim mizí z očí. Takovéto setkání ústí do činu (v. 33) a do společenství i sdílení zkušeností víry s ostatními (v. 34n). Tím je dosažena plnost víry ve vzkříšeného Krista.

Společné rysy čtení a evangelia

Zatímco první čtení a evangelium jsou kerygmatickou zvěstí (kerygma=základní hlásání víry), druhé čtení spojuje kerygma s morálním apelem ("žít jako vzkříšení lidé").

K úvaze
(nad Jan 20,1-9)

Evangelium této velikonoční neděle není ještě jasnou zvěstí o Kristově vzkříšení: je spíš jen negativním poselstvím - Kristus není v hrobě. Ženy a apoštolové dosud nevidí jasnou záři vzkříšeného Krista, jen slabý odlesk: nacházejí se v takovém pološeru, kdy pomalu svítá. O smrti Krista nebylo pochyb: římský voják poznal, že je mrtev a probodl mu bok. Mrtvého pak dali samozřejmě do hrobu … mezi mrtvé. Nic zvláštního se nestalo: ani velký divotvůrce, ten, který dokonce přivedl Lazara z říše smrti, nebyl schopný odolat nenasytné smrti. Kdo by však očekával něco jiného?

První den po sobotě věrní učedníci chtějí navštívit Ježíšův hrob. Kdo by čekal, že hrob bude nalezen otevřený? Proč někdo vtrhl do Kristovy hrobky? Proč vzali jeho tělo? Proč nechali pruhy plátna a roušku složenou zvlášť? To by přece zloděj neudělal … snad nevstal z mrtvých, jak předpovídal. Že by mrtvý nebyl tedy mrtvý? Že by zemřel … a nezemřel? Jiná možnost se nenabízí.

Prázdný hrob se tak stal poselstvím, promluvil. Otevřený hrob "otevřel" mysl učedníků především pro pochopení Písma: Kristus vstát z mrtvých musel. Jeho tělo nepodlehlo rozpadu, nezůstalo omotáno v pohřebních plátnech symbolizujících svazující moc smrti. Pro Lazara museli hrobku otevřít, avšak ne tak pro Krista. Lazarovo tělo podléhalo rozkladu, Kristovo nikoli. Lazar byl probuzen Kristovým slovem, Kristus vstal vlastní mocí. Lazara museli osvobodit od pout, Krista nikoli.

Smrt a život se utkaly, smrt vsadila smrtelnou ránu, ale Kristus se ubránil zbraní nesmrtelnosti. Že by tedy prošel tunelem smrti a vrátil se zpátky živý? Ne tak úplně. Učedníci později udělali víckrát zkušenost, že tento Kristus není tentýž, kterého znali z dřívějška. Má jinou podobu, prochází zavřenými dveřmi, nežije mezi nimi jako dřív. A přece se jim ukazuje, jí s nimi … Je to někdo jiný, a přece je to týž Kristus Nazaretský, syn Marie, povoláním obyčejný tesař. Obyčejný člověk, s neobyčejnou smrtí. A neobyčejným životem … po smrti. Avšak … nebylo tomu tak už dříve? Nebyl snad tento Kristus člověkem překvapení? Člověkem, který vyváděl z konceptu? Který stále jednal "jinak"? A nyní převrátil úplně vše naruby: i samotnou říši zemřelých. Mrtvý se stal živým … Kdo to mohl tušit?

K aplikaci

1. Petr uvádí určité konkrétní detaily o vzkříšeném Kristu, aby utvrdil a ujistil, že tento Ježíš doopravdy vstal a žije. Není pro mě zmrtvýchvstalý Kristus jen "nejasnou", éterickou postavou?
2. Můj skutečný život je v Kristu: uvědomil jsem si to aspoň někdy? Co to pro mě znamená?
3. Co mi říká prázdný hrob?