Římskokatolické farnosti
Býšť, Dašice, Sezemice
Provizorní farní stránky
12. neděle v mezidobí B / Když teče do bot (A.Scarano)
Texty a úvahy
Petr Borský
20.06.2009 13:50:40

1. čtení
Job 38,1.8-11

1Hospodin odpověděl Jobovi z bouře a řekl: 8"Kdo zahradil moře branami, když vytrysklo, vyšlo z lůna, 9když jsem ho mraky oblékl jak oděvem, temnotou (přikryl) jak plénkami, 10když jsem pro něj vylámal hranice a položil závoru s bránou? 11Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dále, zde se má tříštit bujnost tvých vln."

Těžce zkoušený Job přestává důvěřovat v Boží péči a moc. Na jeho stížnosti přichází jako odpověď Boží zjevení doprovázené slovem. Bůh připomíná Jobovi, že je jen člověkem s omezenými zkušenostmi (nebyl při stvoření světa: 38,4.19-21), znalostmi (38,5n.) a schopnostmi (lit. text). Liturgický text má tedy posloužit k dokreslení Boží svrchovanosti, potvrzené evangeliem.

Mezizpěv
Žl 106

Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť jeho milosrdenství trvá navěky.
Nebo: Aleluja.

Pustili se po lodích na moře,
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla
a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr,
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí,
jejich duše se třásla v nebezpečí.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek,
a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily,
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství,
za jeho divy k dobru lidí.

2. čtení
2 Kor 5,14-17

Bratři!
14Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: 15Jeden umřel za všecky, umřeli tedy všichni; a umřel za všecky, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. 16Proto my od nynějška nikoho neposuzujme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. 17Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo.

Pavel se musel opakovaně potýkat s lidmi, kteří podkopávali jeho autoritu. Korinťanům proto připomíná, že na prvním místě je třeba se dívat na spolubratry a spolusestry jako na znovuzrozené Boží děti, "nové stvoření v Kristu" (i když na první pohled "lidské oči" nemohou nic vidět). A nové stvoření - nový životní styl: nasadit se ne pro sebe, ale pro Krista.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

Evangelium
Mk 4,35-41

35Jednoho dne večer vybídl Ježíš své učedníky: "Přeplavme se na druhý břeh!" 36Rozpustili tedy zástup a vzali Ježíše s sebou, tak jak byl na lodi. Také jiné lodi jely s ním. 37Tu se strhla velká větrná bouře. Vlny dorážely na loď a ta se už plnila vodou. 38On však ležel na zádi lodi na polštáři a spal. Vzbudili ho a řekli mu: "Mistře, je ti jedno, že hyneme?" 39Probudil se, pohrozil větru a poručil moři: "Mlč! Buď zticha!" A vítr ustal a zavládlo úplné ticho. 40Jim pak řekl: "Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?" 41Padla na ně bázeň, veliká bázeň, a říkali se mezi sebou: "Kdo to asi je, že ho poslouchá i vítr a moře?"

Po řeči v podobenstvích Marek předkládá čtyři zázraky (4,35-5,43), které budí zdání, že se jedná o kázání s názvem: kdo je Ježíš. Tyto zázraky ukazují Kristovu moc nad "přírodními živly" (4,35-51), "nad zlými duchy" (5,1-20), nad nemocí a smrtí (5,21-43). První zázrak ukazuje Krista jako vládce nad vodami. Mořské vody, jakožto nezkrotitelný živel člověku nebezpečný, byly považovány za sídlo démonických sil. Vládnout nad mořem tedy znamenalo ovládat síly zla.

K hlubšímu porozumění textu

35 Noční čas ještě víc podtrhuje hrůznost chaosu při mořské bouři.

36 Ježíš je sám s učedníky - opět zřejmé, že se Mistr nejprve zjevuje úzkému okruhu učedníků.

37 Velká bouře - toto označení připomíná událost z Jon 1,4. Ničící rozměr bouře se dá vytušit při pomyšlení na vlny, které se každou chvíli tříští na lodi a hrozí, že ji zcela zaplní.

38 Je nabíledni paralela s Jonášovým spánkem za bouřky. Ježíšův klidný spánek je ve výrazném kontrastu k řádění bouře. Tento spánek je znamením suverénnosti a vědomí bezpečí (Ž 4,9: "Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet", nebo Př 3,24 o člověku oddaném Hospodinu: "Ulehneš-li, nebudeš se strachovat, ulehneš a příjemný bude tvůj spánek"). Otázka učedníků se dá chápat jako výraz "nedůvěry" v Mistra (a tomu odpovídá i Ježíšova výtka: "Ještě nemáte víru?"), ale také jako implicitní prosba ("Udělej něco!"). Spíš bychom měli upřednostnit první smysl. Reakce po uklidnění bouře ("zmocnila se jich velká bázeň") prozrazuje, že učedníci neočekávali tak účinný zásah (ustrašenost učedníků při mořské bouři je rovněž v Mk 6,49-52).

39 Příkaz je umocněn opakováním ("mlč", "buď zticha"). Navíc se v druhém případě vyskytuje imperativ perfekta ("buď zticha"), který je důraznější než běžný aorist (minulý čas) nebo přítomný čas. Nejedná se o pouhé uklidnění/zkrocení přírodního živlu. Použitá slova totiž přibližují náš text k exorcismům ("pohrozil", "zmlkni"). Neopomeňme, že mořské vody byly považovány za obydlí zlých duchů. Kristus vykonal to, co ve SZ příslušelo Hospodinu (Gn 8,1; Ž 74,13-14; 104,4-9; 107,26-30: "Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli"). Uklidnění je v kontrastu k počáteční bouři. Samotný Bůh byl jedinečným způsobem činný v osobě Ježíšově. A bázeň učedníků podtrhuje výjimečnost tohoto působení.

40 Dvojí otázka se vyskytuje několikrát u Marka (viz Mk 4,13; 7,18; 8,17): druhá otázka je rozšířením otázky předchozí. Opakovaná otázka prohlubuje vědomí "selhání": učedníci neměli podlehnout strachu, a to silou víry v Krista (jejich strach byl tedy důsledkem malé víry). Vírou se zde patrně míní víra v moc Ježíšovu. Toto "ještě nemáte" souzní s jinými místy, kde učedníci "ještě nemají" (poznání, pochopení podobenství - Mk 4,13; 7,18).

Ježíšova otázka míří k tomu, aby si učedníci uvědomili neopodstatněnost svého strachování. Jeho klidné a bezpečné spaní je měl povzbudit k podobné důvěře a jistotě.

U Marka je jisté napětí mezi portrétem učedníků obdařených zvláštním povoláním a blízkým vztahem ke Kristu, a portrétem "nevěřících" učedníků, obvinitelných za nedostatek víry (tento postoj je přibližuje k těm, kteří odmítli Krista a jeho službu). Učedníci někdy odpovídají jako ti, kdo jsou "vně" a nerozpoznávají Boží působení v Kristu (4,13.40; 8,17-21).

Marek patrně zviditelňuje negativní stránku učedníků, aby "oslovil" ty členy své komunity, kteří zápasili o to, aby porozuměli skryté, ale přece suverénní Boží přítomnosti. Ani v životních bouřích křesťané nemusí podlehnout panice, protože poznali a uvěřili v toho, který jediným slovem dokáže umlčet ohrožující mocnosti - i když se zdá, že tyto mocnosti už už člověka pohlcují, a Pán přesto mlčí.

41 Tato bázeň je něco jiného než strach v předchozím v. 40. Strach vzešel z úzkosti v ohrožující situaci, bázeň je "projevem úcty". První slovo vyjadřuje nedostatek víry, druhé spíš vědomí posvátné Boží přítomnosti. Reakce učedníků tedy plně odpovídá zkušenosti "Božího zjevení" a zdůrazňuje Boží činnou přítomnost v Kristu. Přiléhavěji bychom charakterizovali tuto přítomnost jako skrytou a (posléze) zjevnou. Znovu se tedy objevuje motiv skrytosti Božího království jako v předchozích podobenstvích - Ježíšova moc, prozatím nepoznaná a skrytá jako "maličké hořčičné zrnko", se přece jen viditelně projeví jako ono semínko (4,30-32). A přestože učedníci již několikrát zakusili Ježíšovu moc a dostali poučení o "skryté" síle Božího království, stále ještě nevěří. A dokonce ani díky tomuto zázraku plně nepochopí Ježíšovu moc - a budou se opět bát při další bouři na moři.

V textu nacházíme i určité styčné body s Jonášovou první kapitolou - bouře, životní ohrožení, spánek "hrdiny", uklidnění moře. Velký rozdíl je ovšem v tom, že "zde je někdo větší než Jonáš", protože se nemusí modlit za uklidnění bouře.

Závěrečná otázka "kdo to jen je" dokazuje, že nejde tolik o vylíčení zázraku, ale o Ježíšovu identitu. Je příznačné, že touto otázkou (bez odpovědi!) končí náš text: čtenář má odpovědět sám. A vylíčený příběh je "nápovědou", aby čtenář odpověděl na základě starozákonního pozadí, daného úryvku a celku evangelia.

Společné rysy prvního čtení a evangelia

Bůh je silnější než neovladatelné moře, považované za sídlo "temných sil".

K úvaze

Dnes je módní vyzkoušet své schopnosti a odolnost (fyzickou i psychickou) v extrémních podmínkách. Proto se někteří lidé vydávají na nebezpečné výstupy, po neznámých cestách, do exotických končin. Jiní se rozhodují pro náročnější sportovní výkony.

Dá se říct, že samotný Hospodin má smysl pro takové výkony v extrémních podmínkách. Ale bohužel jeho "tipy" na druh "dobrodružství" a "stupeň náročnosti" se liší od našich voleb a přání. Naštěstí nám předem nedává vědět, co chystá. Jako "moudrý treenager" nás hodí… rovnou do vody. Anebo skoro. Vždyť učedníci netušili, že jejich Mistr je najednou "nechá v tom", aby si sami poradili v potápějící se loďce. A přece … On to mohl vyřešit jinak: mohl zůstat s nimi vzhůru, mohl vybrat jinou denní dobu (proč zrovna v noci, kdy je člověk tak "nejistý"?).

Učedníci zareagovali "akčně": udělali to jediné, co je mohlo zachránit, utekli se k Ježíšovi. Ale to je přece známka víry, ne? Proč je Ježíš pokáral? Zachovali se správně, nebo ne? Ano i ne. Ano - protože se utekli ke Kristu. Ne - protože se nechali pohltit strachem. Paradoxně… vody nepohltily loďku, ale strach pohltil učedníky! Naštěstí ne tak úplně. Oni se totiž nenechali zcela ochromit, protože našli sílu k činu. Jejich víra byla částečně ochromená (proto výtka "ještě nemáte víru?"), ale ne tak úplně (jinak by se vůbec neobrátili na Krista).

Nemusíme na galilejské jezero, abychom vyzkoušeli svou víru (přesněji - abychom vyzkoušeli Pána, zda nás vytáhne z nebezpečí). I když jsme nikdy nezažili situaci, kdy voda tekla do naší loďky (na moři či na jezeře), nemusíme "závidět" apoštolům jejich jedinečnou zkušenost. Vždyť i my někdy prožíváme chvíle, kdy nám teče… do bot. Životní drama chystá každému z nás "extrémní situace", kdy můžeme podlehnout vodám, anebo zvítězit nad valícím se mořem. Tyto extrémní situace jsou velmi cenné. Ukazují totiž, co je v nás (třeba hluboko zasuté).

Jaká bývá tvoje reakce? Hněv, rezignace, strach, zoufalství, útěk z problému, agresivita? A proč? Ale daleko důležitější bude otázka: Kdo je pro tebe Kristus v takové situaci? Jen ten, kdo "spí" a "nezajímá" se o tvůj osud?

K aplikaci

1. Přečti kapitoly 38 a 39, abys měl před očima celý kontext lit. úryvku.

2. Tato prostá slova mě staví před otázku, jak se dívám na ostatní křesťany (ze své farnosti, z nekatolických církví), jak nahlížím na ty, kdo vedou naše společenství (někdy více, jindy méně "šikovní" kněží, biskupové).

3. V těžkých situacích (např. v mezilidských konfliktech) má "víra v Krista" nějaký vliv na tvoje reakce, smýšlení, rozhodování?

Zobrazit k tisku - vše
Zobrazit k tisku - pouze obsah bez nadpisu
Prožíváme...
Advent
„Připravme cestu Pánu, vyrovnejme mu stezky.“